Ahoj Martine, jsme moc rádi že jsi zavítal k nám do Libochovic. Znáš nějak Libochovice?

Libochovice znám velice dobře. Nejenže tudy velice často projíždím, ale mnohokrát jsem sem zavítal jen tak. Navštívit zámeček a přilehlé zahrady, dát si nějaký ten dortík v místní cukrárně a takzvaně procourat den. Je to zkrátka krásné městečko a stojí za to vydat se tam na výlet.

Jak se Ti  tady hrálo, co jsi cítil?

Cítil jsem se zde jako doma a hrálo se mi výborně, protože publikum bylo skvělé. Dostalo se mi také krásného uvítání od paní starostky, kterou tímto zdravím a zároveň ujišťuji, že jsem na svůj slib, že jí přivezu své nové cédéčko nezapomněl a při nejbližší příležitosti se s ním za ní na libochovickou radnici osobně vypravím.

Tvé písně jsou nejenom velmi melodické a v tvém přednesu o to více zajímavé, ale taky obsahují spoustu životních postřehů, který z nich se nejvíce hodí sem k nám?

Myslím si, že tyhle písničky se hodí kamkoliv, kde žijí lidé, protože právě lidské příběhy jsou mojí největší inspirací. Tyhle příběhy totiž prožíváme všichni stejně, ať jsme odkudkoliv

Musím bohužel zkonstatovat, že ač severočech, hraji v severních Čechách jen velmi zřídka. Nejčastěji si mě zvou na různé akce na Moravu, kterou mám sice moc rád, ale znáš to, doma je doma. Takže vlastně tak trochu naplňuji rčení, že doma nikdo není prorokem, přestože právě domácímu publiku bych měl myslím nejvíc co říct. S tím ale nic nenadělám a musím tudíž brát věci tak, jak jsou. V každém případě je ale možné, kromě kontaktu, získat přehled mých vystoupení na mých webovkách ( www.martinmaxa.cz).

Jak to děláš, že i ve svém věku tak skvěle vypadáš?

No, myslím, že kdybys mě někdy viděl po ránu, asi bys mi tuhle otázku nepoložil. Protože v téhle době už na mě moc pěkný pohled nebývá. V každém případě ti za ni děkuji a beru ji jako milý kompliment. Zub času si na mě totiž vybírá stejnou daň jako na každém jiném. V každém případě jsem se už kdysi dávno rozhodl, že té zubaté svou kůži neprodám lacino, a tak se všemožně mučím sportem, abych docela nezrezavěl a nějakou chvíli tu ještě vydržel.

 Kromě pozdravů vám všem přeji pevné zdraví a spoustu štěstí. Tohle přání možná nezní příliš originálně, nicméně štěstí a zdraví jsou jediné komodity, které se nedají koupit za prachy.  Ať vám tedy osud dopřeje obě, zvlášť to totiž moc nefunguje. Vzpomeňte na cestující na Titaniku.  Přeji vám tedy drazí přátelé, aby vás při pevném zdraví nikdy neopustilo štěstí.

děkuju za odpovědi a těším se na další setkání a přeju za čtenáře Libochovických listů vše dobré

(2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Štítky: libochovice, martin maxa