Úplně normálně by se dalo začít slovy „je až k nevíře …“ . Ale následující není možné touto běžně používanou frází začít. Ono to totiž není pouze k nevíře. Ono to spíše než-li k nevíře, správně definované je, že to není vůbec možné, aby se to vůbec dělo. A přitom se to děje.

Není přece možné, abychom byli po léta svědky marastu, který mezi nás nesčetněkrát prokazatelně vnáší náš současný díkybohu dosluhující Ing. Zeman se svojí kohortou a my jakožto společnost vyspělá a v blahobytu žijící, jsme se z toho neponaučili.

Jak jinak si vysvětlit, že v popisované společnosti má stále značnou oporu stav, kdy je hájeno a legitimizováno vše co je špatné a ničemu jinému než-li osobnímu prospěchu sloužící.

Není přece možné, že jsme to dotáhli tak daleko (spíše jsme se nechali dotáhnout), aniž bychom si dali tu práci se nad tím zamýšlet a odvracíme zrak jako by se to nás či našich dětí vůbec netýkalo.

A když zrak neodvracíme, tak jsme schopni na vlně onoho marasmu ještě tento bránit papouškováním jeho vlastní rétoriky. Ovšem rétoriky a argumentace natolik od slušnosti a správnosti vzdálené, že je až s podivem kam až se s ní dá zajít.

Jak je jinak možné, že jsme schopni tolerovat lež a ohýbání pravidel, které jsme si sami nastavili. A následně v těchto intencích vést diskuze, které pak vypadají přesně tak jak jejich platforma předurčuje.

Je přeci, naopak úplně správně chtít mít dobrý pocit, cítit se příjemně, komfortně. K takovému pocitu nejde dojít jinak než, že podpoříme všechno co je fajn a slušné. Když tyhle atributy podpoříme a budeme je chtít a vyžadovat, budeme se potom o nich bavit a diskutovat , přesně v těchto intencích. A to je úplně jiná debata, než ta kterou prozatím vedeme.

Pro příklad, zkusme si představit, že neexistuje ani Pavel ani Babiš. A je tu pouze souboj třeba mezi Nerudovou a Fišerem. Jak by vypadala jejich diskuze? Jak bychom bránili v těchto debatách svého kandidáta před zastáncem toho druhého? Jedno vím víc než jistě. Slušně! Nešlo by o nesmiřitelné názorové střety, takové na jaké jsme si už bohužel navykli. Šlo by o věcnou argumentaci obou stran a především by po těchto diskuzích nezůstávala pachuť. Pachuť jako nepříjemný pocit. To co pociťujeme už léta. Marast, lží, osočování, urážení a věčného vyvolávání obav. Zvykli jsme si na něco co prostě není možné, protože správně, by to mělo být o naději. Bohužel nadějná sdělení a bigotismus nejdou dohromady.

Věcná argumentace, není odrážení útoků vysvětlováním základních pojmů a znalostí jako jsou pravomoce prezidenta, nebo princip obraného paktu. To je pouhé mrhání časem. Babišovi tahle hra vyhovuje. Pavel jí musí hrát. A my to můžeme rozsoudit. Jestli se chceme v budoucnu cítit komfortně a zbavit se marastu, který nás už léta dusí se všemi jeho konotacemi, stačí nám jediné. Pochopit tuhle hru a chtít to co je fajn, správné a slušné. Ano pak bude líp.

(zatím nehodnoceno)

Loading...