Poprosili jsme nově zvoleného starostu města Libochovic o pár odpovědí, které se týkají nejbližší budoucnosti našeho města a okolí.

 

Jmenuji se Miroslav Zůna, je mi 32 let a žiji v Libochovicích od narození. Chodil jsem zde do školky, do školy základní i umělecké, s Libochovicemi jsem spjat i sportovně, většinu času se sportovně angažuji v místním Sokole, na krátkou dobu jsem nastupoval i za fotbalový klub. Dětství jsem měl bohaté, naplněné poznáváním okolní přírody s místními Poutníky, se kterými jsem prožil krásné výlety i tábory. Střední školu jsem absolvoval v nedalekých Lovosicích na místním gymnáziu, kde jsem úspěšně odmaturoval a vydal se za dalším vzděláváním do stověžaté Prahy. V Praze jsem vystudoval na 2.LF UK v Motole obor Fyzioterapie a to v bakalářském i navazujícím magisterském studiu u pana prof. Koláře. Fyzioterapii jsem začal provozovat ihned po škole v Městské nemocnici Litoměřice a.s. a letos tomu bylo 10 let od doby, kdy jsem poprvé do této nemocnice vstoupil coby zaměstnanec. Po úspěšně složených státních zkouškách jsem se také rozhodl pro další důležitý krok, oženit se a usadit se. Vždy bylo mým přáním být na blízku své milované „Ohárce“ a nedalekému „Hanžbůrku“. Společně s manželkou vychováváme dcerku Barunku.

V současné době se pilně věnuji studiu materiálů, potřebných k zodpovědnému vykonávání funkce starosty. To s sebou přináší bezpochyby velký tlak a nutnost si odpočinout. Nejlépe si odpočinu při sportování, konkrétně při florbalu, cyklistice nebo běhu. Další mou vášní je hudba, zpívám si všude a za všech okolností, a pokud nemohu, určitě mě potkáte se sluchátky na uších.

Co si myslíte o tom že v Libochovicích bylo doposud děláno, opomíjeno atd špatně, a co s tím?

Vzhledem k mé předchozí funkci radního mohu na tomto místě zodpovědně říci, že jsme se starali, společně s dalšími radními, zastupiteli a zaměstnanci úřadu, o rozkvět Libochovic.

Otázka, co bylo děláno špatně nebo opomíjeno, je složitá. Každý máme jiné priority a zavděčit se všem nelze. Ale jedna věc mě pálí zcela zásadně. A tou věcí je kulturní úpadek Libochovic. Jak se tomuto úpadku postavit je rozhodně na nás, ale na druhé straně potřebujeme také daleko výraznější iniciativu z řad občanů. Velice mě oslovují malé obce, ve kterých dochází k setkávání občanů, sousedů, zájmových skupin v rámci společenských akcí v průběhu celého roku. A to mnohdy z iniciativy malých skupin dobrovolníků za podpory města. 

 

 

 

Rád bych, mnoho věcí se však odvíjí od financí. To zda se nám podaří realizovat nutné a mnohdy i velké investiční akce závisí na získání dotace na příslušnou akci. Na druhé straně je pravdou, že i maličkosti mohou zpříjemnit život. Prioritní v tuto chvíli zůstává dostavba kanalizace v Poplzích a příprava řešení splaškové kanalizace v Dubanech. Stále omílanou věcí zůstávají chodníky a místní komunikace, v některých místech našeho města v neuspokojivém stavu. I v těchto případech jsme odkázání, v případě velkých akcí, na dotační tituly. V rámci Libochovic, bychom se rádi zasadili o „zkrášlení vstupních bran“ do našeho města, tím mám na mysli zejména rekonstrukci autobusového nádraží, jehož vizualizaci, mohli občané již zhodnotit v Libochovických novinách. Přidanou hodnotou tohoto projektu je zvýšení bezpečnosti v okolí nádraží.

 

Věci tak jak byli nastavené předchozími představiteli, chápu jako velice pozitivní. Co je však v možnostech starosty, je chod Městské policie a mezinárodní spolupráce. Rád bych pokračoval ve velmi dobře rozjeté a nastavené mezinárodní spolupráci s naším partnerským městem Lunzenau. A co se týče MP, rád bych aby byli naši strážníci vnímáni jako pomocníci. To, že jsou mnohdy napadáni a mnohdy také neprávem, za zbytečnou instituci je dáno faktem, že nejsou přítomni v Libochovicích po celý týden. Ze zákoníku práce však vyplývá, že v počtu dvou strážníků tomu ani jinak být nemůže. Rád bych zavedl diskuzi s členy Rady města a posléze i Zastupitelstva města, zda by byli pro zřízení MP v celotýdenním režimu. Což však s sebou nese navýšení rozpočtu města.

 

Rád bych všem občanům Libochovic, Poplz a Duban sdělil, že vždy budu mít na paměti dobré jméno Libochovic. Je však zapotřebí iniciativy i ostatních občanů. Život ve městě nestoupá a nepadá díky voleným představitelů města, ale díky společné práci nás občanů. Pojďme táhnout za jeden provaz v důležitých otázkách a vnímejme vše kolem sebe, nechovejme se lhostejně k věcem, které se nás na první pohled netýkají.