Dnes je 17.12.2017 a svátek má Daniel
 

Fejeton – Gratulujeme nám všem z minulého století

Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v minulém století, neměli vůbec šanci přežít … Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo a bůh ví co dle dnešních norem ještě vražedného. Vzpomeňme třeba na houpacího kohouta či různobarevné kostky na hraní.kohout Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole nebo koloběžce, neměli jsme helmy ani žádné chrániče. A takové céčka a čára. Pili jsme obyčejnou vodu z kohoutku, a ne z plastových lahví a když byla žízeň klidně jsme vzali za vděk vodou z potoka.

Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme přitom obézní. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili …  Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z .kopce jenom proto, abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji domontovali.
Pořád jsme někde venku lítali, a bez rodičů …
Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů teprve až se venku rozsvítily lampy. Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat maximálně z okna, ale to jsme řešili jednoduše tak že jsme byli z dohledu. No vemte si kdo Vám dneska z dětí povypráví kolik výprav za dobrodružstvím má za sebou a hlavně co na nich zažili.
Neměli jsme žádné Playstationy, Nintendo eller X-box – vlastně ani televizní hry, žádný satelit, počítače, internet, facebook. To jsme fakt neměli, ale víte co jsme měli? Měli jsme hry-10kamarády! Měli jsme party. Mohli jsme jít ven. A jaké to panečku bylo venku v přírodě. Co všechno se dalo během jednoho výletu objevit. Zeptejte se dnes dětí jak chytit čolka, nebo mloka. Kolik mladých dneska ví jak chutná kousnutí od ještěrky. A těch alergií na které jsme měli zahynout když jsme si hráli na seníku. A o opravdickém úprku před osazenstvem zničeného vosího úlu snad ani nemluvě.

Kradli jsme ovoce, ale nikdy jsme nic úmyslně neničili. Maximálně jsme do laviček ryli srdce …Radostně jsme korigovali tok potoku, vylepšovali stávající splavy a stavěli hráze aby se bylo kde koupat.  Z trubek jsme dělali Flusbroky a vedli jeřabinové války. S blátem se taky skvěle za pomocí vrbového prutu válčilo. A těch hradů z písku s dráhou na pouštění kuliček co bylo. exoA bunkrů kam se schovat dalo. Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nikoho nežaloval. Naopak jsme ještě dostali pár facek, že jsme nebyli opatrní. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu – jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Lepší venku s rukou v sádře, než trčet doma. Nejlepší učitel byl ten, který nám občas jednu vlepil a ani jsme doma nepípli proč máme fialovou hubu, jelikož jsme moc dobře věděli za co jsme ji slízli.

Stačil tenisák, balón, klacek a kdoví co všechno a hned bylo co dělat.Dokonce jsme jedli i trávu (hlavně šťovík blééé).
I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko nebo se nějak vážněji zranili. Kdo se bál byl srab a to nebylo dobrý. Dneska tě něco sundá tak to prostě začneš hrát od znova, ale to není pravdivé tak to v životě přece nechodí.

Měli jsme  volnost a ta nás donutila k zodpovědnosti!.
Naučili jsme se chovat a prostě jsme si museli poradit. A šlo to – muselo to jít!

Doporučujeme takhle prožít dětství a dospívání. OUT to je proto, že je to venku, což je sakramentsky lepší než být IN.

Blahopřejeme každému, kdo má to velké štěstí žít jako dítě!!!

autoři: HH, M.Plazík, Hoš

Hodnocení článku:
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...
 

Komentáře

Zatím bez komentáře.
  • Reagovat na článek
     
    Your gravatar
    Jméno
     
     
     
     
     
 
Libochovické listy.cz v mobilu

Bleskové zpravodajství již brzy ve vašem mobilním telefonu.

Reklama na Libochovické listy.cz

Informace o možnostech inzerce vám rádi poskytneme na emailové adrese.

redakce@polabskenoviny.cz

Vaše zprávy

Posílejte vaše články, postřehy a fotografie. Rádi je zveřejníme!

redakce@polabskenoviny.cz